V posledních letech jsme svědky fascinujícího a zároveň znepokojivého vývoje v oblasti politiky napříč celým světem. Populismus, jenž se zpočátku zdál být okrajovým jevem, se stává dominantní silou, která formuje politické diskurzy a ovlivňuje volby. Tato změna má dalekosáhlé důsledky pro demokratické instituce, občanskou participaci a celkové vnímání politiky obyčejnými lidmi. Jaký vliv má současná populistická vlna na tradiční hodnoty demokracie a jaké jsou její dlouhodobé důsledky?
Populismus jako symptom krize demokracie
Populismus vychází z dojmu, že establishment nečiní dost pro běžného občana, a proto se snaží o vytvoření dichotomie mezi „dobyvateli“ a „obyčejnými lidmi“. Tento narativ si získává čím dál tím více příznivců, a to nejen v otevřeně autokratických režimech, ale i v stabilních demokraciích. Zajímavým faktem je, že podle výzkumů provedených v posledních letech, populistické strany v Evropě a Severní Americe často získaly hlasy především od těch voličů, kteří dříve byli loajální hlavním politickým stranám. Tato změna naznačuje, že antropologická struktura politických preferencí se posouvá a že propasti mezi tradičními a novými subjekty se stále více prohlubují.
Příkladem mohou být nedávné volby ve Spojených státech, kde se množství hlasů pro populistické kandidáty bezprecedentně zvýšilo. Voliči se nechávají přitahovat emotivním přístupem, který se zaměřuje na jasné a srozumitelné sliby, vycházející ze strachu z migrace, ekonomické nejistoty a kulturních změn. Takto nastavená debata přitom často zastiňuje širší diskusi o komplexních tématech, jako je změna klimatu nebo mezinárodní politika.
Stínování demokratických institucí
Populismus neohrožuje pouze etablované strany a jejich politiku, ale rovněž podkopává samotné základy demokratických institucí. V mnoha případech se populisté snaží omezit moc soudní moci a média popisují jako „nepřátele lidu“. Tento trend jsme viděli v několika zemích, kde se populisté pokusili o odstranění kontrolních mechanismů, které jsou klíčové pro vyvážený a transparentní výkon vlády. Tímto způsobem se oslabuje důvěra občanů v instituce, které by měly sloužit jako garanti práv a svobod.
Návrat k autoritářství může být o to snazší, pokud budou občané přesvědčeni, že demokratické procesy nefungují a jsou pouze divadlem pro elity. Tento úpadek důvěry má za následek pasivitu voličů, což může dále podpořit extremistické narativy a politiku strachu. Pouze v klimatických obdobích vyostřeného konfliktu, jakým byla například pandemie nemoci COVID-19, se mnozí znovu aktivně zapojili do veřejného života, ale i tak je ochota vrátit se k tradičním hodnotám stále křehká.
Kde hledat budoucnost demokracie
Odpovědí na populismus nestačí být pouze obrana stávajících demokratických institucí. Je třeba se zaměřit také na vzdělávání občanů, posílení jejich kritického myšlení a umožnění jejich aktivní účasti na politickém procesu. Pouze otevřený dialog a ochota naslouchat různým názorům může nahradit polarizační diskurs, který se stal normou. V této souvislosti hrají klíčovou roli i moderní technologie a sociální sítě, které by měly sloužit jako platformy pro konstruktivní diskuze.
Současná situace zároveň naznačuje, že budoucnost demokracie by mohla být rovněž hodně ovlivněna tím, jak se jednotlivé společnosti vyrovnávají s otázkami identity, migrace a ekonomických nerovností. Je tedy klíčové, aby politické elity, stejně jako samotní občané, hledali cesty, jak se s těmito výzvami vyrovnat a posílit tak základy demokratického zřízení. Jak se pokusíme porozumět dynamice populismu, nacházíme v ní nejen hrozbu, ale také možnosti pro inovaci a obnovu demokratických hodnot.
