Vyjádření výzkumné agentury SANEP k soudnímu sporu se zájmovým sdružením právnických osob SIMAR:
SANEP: „Spor není u konce, podáváme dovolání k Nejvyššímu soudu stejně jako k Ústavnímu soudu“
Po více než pěti letech a mnoha soudních jednáních (u Městského soudu a odvolacích u Vrchního soudu) padlo rozhodnutí, kdy Vrchní soud zamítl žalobu společnosti SANEP na sdružení agentur SIMAR pro poškození dobrého jména a nekalou soutěž. K tomuto verdiktu došlo i přesto, že již při prvním odvolacím řízení u Vrchního soudu tento soud konstatoval, že sdružení SIMAR je soutěžitelem, tudíž konkurenčním subjektem na trhu průzkumů veřejného mínění. Ostatně právní forma tohoto sdružení je „zájmové sdružení právnických osob“.
Ve stručném odůvodnění závěrečného verdiktu nicméně zaznělo, že kritika je ve „veřejném zájmu“. S rozhodnutím i odůvodněním společnost SANEP nesouhlasí a připravuje dovolání k Nejvyššímu soudu stejně jako k Ústavnímu soudu, neboť soukromé a zájmové sdružení SIMAR (jehož hlavním posláním dle stanov je hájit zájmy svých členů) nemá ze zákona jakékoli oprávnění či zmocnění posuzovat kvalitu práce svých konkurentů (a to pouze na základě jejich domněnek), a nemá zmocnění ani oprávnění určovat, co je a co není ve „veřejném zájmu“.
Na základě výše uvedeného je nasnadě otázka, proč SIMAR veřejně v r. 2011 napadl otevřeným dopisem společnost SANEP, a od té doby toto neučinil ani vůči svým členským ani vůči nečlenským agenturám (např. STEM nebo Factum Invenio, později PPM Factum), a to na základě médii opakované kritiky kvality výsledků práce konkrétních agentur a nedávno dokonce možného pochybení při vyhodnocování výsledků průzkumů, což odhalila uniklá korespondence mezi poradcem premiéra Otou Novotným a ředitelem agentury STEM. Bylo by jistě na místě se ptát, zda např. v tomto případě nedošlo k možnému ovlivňování či ohrožení veřejného zájmu, avšak nenašli jsme jediný veřejný dokument obdobného rázu tak, jak jej vydal SIMAR vůči společnosti SANEP v roce 2011. Tento příklad ukazuje, že to v tomto případě stejně jako i v jiných, patrně nebylo ve „veřejném zájmu“ sdružení SIMAR a jejich členů.
Co však ještě více ukazuje na účelovost konání sdružení SIMAR, je manipulativní dezinterpretace, které se sdružení SIMAR dopouští na svých stránkách při výkladu výsledků předmětného soudního sporu.
V předmětném soudním sporu byl totiž SANEP stranou žalující, a podstatou bylo nekalosoutěžní jednání, nikoli kvalita sběru dat, postupy či jejich kontrola, k níž u nečlenských agentur nemá sdružení SIMAR v žádném případě oprávnění.
Pokud se navíc budeme držet toho, co je ve veřejném zájmu, pak to v civilizovaném světě rozhodně není forma veřejného napadání konkurenčních subjektů na základě domněnek, aniž by k tomu měl žalovaný subjekt, tedy SIMAR, ze zákona jakékoli oprávnění.
Pokud dále SIMAR argumentuje tím, že otevřený dopis byl publikován v důsledku toho, že se žalobce nepodrobil kontrolní činnosti za strany žalovaného, ke které byl žalovaným vyzván přesto, že žalovaný není nadán žádnou kontrolní pravomocí nad svými konkurenty a není tak povinností žalobce takové kontrole se podrobit, pak však není zřejmé, proč se jednalo o jediný exces ze strany žalovaného, který nikdy předtím, ani nikdy poté, již nevyužil této své kontrolní pravomoci a výzvu žádnému subjektu neadresoval.
Žádný projev směřující k zajištění kontroly za účelem zkvalitnění trhu neučinil žalovaný ani ve chvíli, kdy se v médiích objevily v souvislosti s výzkumy tzv. volebních preferencí zajišťovanými dvěma agenturami, které jsou členy žalovaného. Výzkumy prováděly agentury STEM a Factum Invenio (později PPM Factum), kdy každá z agentur zpracovala výzkum pro jiný subjekt – v jednom případě pro Českou televizi, v druhém případě pro Český rozhlas.
V těchto dvou zpracovaných výzkumech však došlo k velmi výraznému odlišení ve výsledcích, kdy tento rozpor byl reflektován v mnoha mediálních článcích publikovaných jak v internetových, tak v tištěných médiích, přesto však ze strany žalovaného nedošlo ke zveřejnění jakýchkoliv výzev k odstranění pochybností a k podrobení se kontrole žalovaným, a to za situace, kdy na příklad statistik, demograf a datový analytik Michal Škop zveřejnil názor, kdy označil tyto dva průzkumy dokonce za skandální. Ani v tomto případě tedy nedošlo k aktivitě žalovaného, a to přestože v daném případě se jednalo o výzkumy v oblasti veřejného mínění ohledně voleb, které ze své podstaty mají vždy vysoký vliv na veřejné mínění a u tyto tak vykazují veřejný přesah.
Z uvedeného je zřejmé, že argumentace žalovaného ve smyslu provádění kontrol za účelem zkvalitnění trhu veřejného mínění je pouze účelová, neboť ani takovéto objektivně napadnutelné výsledky provedených průzkumů, neměly za následek ani výzvu k podrobení se této kontrole, natož kontrolu samotnou. Tuto výzvu adresovat žalovaný pouze žalobci, a to nikoliv za účelem jím deklarovaným, nýbrž pouze z toho důvodu, aby pro sebe zajistil výhodnější postavení na trhu, na kterém jsou vůči sobě žalobce a žalovaný konkurenty.
Společnost SANEP předmětný soudní spor rozhodně nepovažuje za ukončený a odmítá zájmové sdružení právnických osob SIMAR vnímat jako objektivního, nestranného a nezávislého arbitra veřejného mínění v ČR.