Po stažení západních vojenských sil z Afghánistánu v srpnu 2021 se země ocitla v nové realitě, která má zásadní dopady na všechny její obyvatelstvo. Mezi nejvíce postižené skupiny patří ženy, jejichž postavení se během posledního dvacetiletí výrazně zlepšilo, avšak nyní čelí návratu k rigidním tradičním normám. Jaké jsou současné výzvy, kterým ženy v Afghánistánu čelí, a jaký je možný směr do budoucna?
Podle odhadů organizace Amnesty International se v posledních dvaceti letech zvýšilo procento dívek navštěvujících škol z 10 na téměř 90. Tento pokrok byl výsledkem mezinárodní pomoci a vzdělávacích programů. Nicméně po nástupu Talibanu k moci v roce 2021 se mnohé z těchto pokroků začaly rychle rozplývat. Dívky byly opět vyřazeny z veřejného školství a současný režim vykazuje neochotu ke změně ve prospěch žen, což, bohužel, přidává na frustraci a obavách z budoucnosti.
Nové výzvy pro afghánské ženy
Zakázání vzdělávání a práce pro ženy má dalekosáhlé společenské důsledky. Ženy, které byly dosud aktivní v profesních oborech, se ocitly bez možnosti uplatnění svých znalostí a zkušeností. Omezení svobody žen se však netýká pouze vzdělání a pracovních příležitostí, ale také jejich osobního života. Mnohé ženy nemohou samy vycházet na veřejnost bez doprovodu muže, což je část společenské struktury, kterou modernizace a liberalizace minulých dvaceti let značně oslabovaly.
Vytvořil se také paradoxní jev, kdy i ženy, které ve své profesi dosáhly určitého postavení, mohou být nyní vystaveny represím. Například ženy, které pracovaly jako novinářky, se po nástupu Talibanu ocitly v situaci, kdy byly nuceny přehodnotit své kariérní ambice nebo dokonce hledat únik ze země. Mnohé z nich se potýkají s psychologickým tlakem a bezradností, přičemž slyšení jejich hlasů, které dříve mohlo měnit názor veřejnosti, se nyní stává vzácností.
Pohled do budoucna
I přes extrémní situaci se mnohé afghánské ženy snaží najít cesty, jak se vzchopit a překonat překážky, které před nimi leží. Utváření komunitních skupin a snahy o mobilizaci mezinárodní podpory ukazují, že touha po změně nebyla zcela potlačena. V mnoha případech se ženy organizují, aby pomohly jedna druhé, například prostřednictvím neformálního vzdělávání nebo poskytování psychologické podpory.
Zatímco perspektivy zůstávají temné, svět si uvědomuje, že osud afghánských žen není zcela ztracený. Mezinárodní společenství je stále ochotné podpořit projekty zaměřené na vzdělávání žen a posílení jejich cílů, ovšem principy udržitelnosti a autonomie zůstávají klíčovými otázkami. Afghánské ženy se stále snaží prokázat svou sílu a odhodlání, což by mohlo jednou přispět k novým změnám v jejich zemi.
